Amoniak, dusitany a dusičnany se dají měřit chemickými reakcemi. K tomuto typu měření není potřebná laboratoř. Jediné, co Vám stačí, jsou malé testery na jednotlivé sloučeniny. Běžný postup je takový, že se určité množství testované vody smíchá s chemickými sloučeninami a vyčká se na reakci. Výsledek se vyhodnotí podle přiloženého návodu s barevnou škálou.
Malá poznámka – pokud se volný amoniak nachází ve vodním prostředí, ryby nejsou schopné vyloučit svůj vlastní, a dochází tak k jejich otravě. Amoniak je pro ryby toxický, a proto je třeba jeho hodnoty udržovat na nule. V případě, že vyskočí na vyšší číslo, máme dvě možnosti: 1) Snížíme krmnou dávku. Při krmení ryb stoupá úroveň amoniaku. (Je to stejné, jako když jsou v akváriu mrtvé ryby. Právě kvůli uvolňování amoniaku je musíme odstranit. Podobně je to i s kazícím se krmivem.) 2) Zvýšíme účinnost nitrifikace (například přidáním bakterií). Poté zkontrolujeme, zda je vše v normě a prohlédneme ryby. Jestliže jsou aktivní a vypadají zdravě, je vše v pořádku.
Měření teploty vzduchu a vlhkosti je možné pomocí běžně dostupných měřáků. Kvůli vysoké vzdušné vlhkosti je lepší zvolit voděodolné přístroje. Teplotu vody měříme teploměrem. Osobně nedám dopustit na klasický kapalný, ale ani digitální nemusí být úplně k zahození.
Nyní přichází na řadu běžná péče o systém. Je třeba zkontrolovat zdravotní stav rostlin a ryb. Ryby musí vykazovat fyzickou aktivitu a být na pohled vitální. O rostlinách, jejich onemocněních a škůdcích se budeme bavit v připravované relaci „Aquaponický rostlinolékař“.
Následuje sběr a příprava sazenic. V případě, že rostlinnou produkci posbíráme, je nutné doplnit nové sazenice. Zde hraje hlavní úlohu správné naplánování a načasování výsadby jednotlivých rostlinných druhů. Přece jen dospělý salát spotřebuje o mnoho více živin než mladá sazenice. Pokud bychom tedy sesbírali celou úrodu najednou, docházelo by k nedostatečnému odčerpání živin, nebyla by zajištěna důkladná filtrace vody, a to by v nejhorším případě mohlo mít za následek úhyn ryb.